Deník subinky Karin

    

               Toto je povídka – resp. volně na sebe navazující skutečné zážitky vycházející z jednotlivých setkání se svojí - nyní už stálou subinkou Karin. Není to prakticky vůbec upravováno – pouze minimálně stylisticky – takže tam není žádné dokreslování a přikrašlování. Je to vlastně jakýsi Karinin deníček, kterým máte možnost se trošku nahlédnout do našeho společného latexového D/S vztahu. A potom jsou tady taková její - říkejte tomu, jak chcete - postřehy, poznámky, moudra - z našich lekcí a vzájemné komunikace ..... Chcete-li – pak odklopte tuto pomyslnou „gumovou pokličku“ …..

 

Inzerát


             … dříve jsem měla Pána, ale bohužel mi ublížil á já náš vztah musela ukončit. Zařekla jsem se, že už do toho nikdy nepůjdu, ale kdo se pohybuje v našem světě ví, že to bohužel nejde. Dříve či později se k tomu prostě MUSÍME vrátit. Jako kotě, co se vylízalo ze svých bolístek, jsem začala znova hledat Pána..Pročítala inzeráty a hledala. Až mě jeden inzerát zaujal - tady je jeho přepis:
            “Hledám subinku, na věku nezáleží, která se mnou stráví víkend ve stylu BDSM. Výchova, výprasky za neposlušnost, sexuální služby, latexové hrátky - kombinézy, masky, vaky a ostatní latex, oblečení, gumové bondáže, gynekologické prohlídky, mučení a dráždění (i extrémní) prsů, bradavek, přirození. Dále regulované orgasmy, hrátky s dýcháním – breathplay, dušení, regulované dýchání. Mám rozsáhlou sbírku latexového oblečení a pomůcek. K dispozici mám plně vybavenou mučírnu s křižem, závěsným zařízením, bondážním lůžkem i gynekologickým křeslem. Na začátku našeho setkání odložíš civilní oblečení, a veškeré civilní věci – šperky atd. a dostaneš to zpět až před odjezdem při ukončení lekce. Po celou dobu budeš nahá nebo v latexu..... V případě nesplnění nějakého úkolu, odporu apod. bude následovat trest- sám podle závažnosti tvého prohřešku určím intenzitu trestu a způsob potrestání.... Co nedělám jsou krvavé praktiky, jehly, pochopitelně vše co by mělo za následek trvale následky. Vzájemná důvěra, diskrétnost, spolehlivost a 100% zdraví podmínkou. Jsem z Pardubického kraje, SŠ, 34 let, 182/86. Máš-li zájem o službu – klekni a piš!“
            Tento inzerát jsem četla několikrát než jsem se odhodlala na něho odepsat .... Pořád mi nešel z hlavy ten latex, to jsem nikdy nezkusila, ani nevím, co si pod tím představit. Odpověděla jsem na něj a uvidíme, za to nic nedám, říkala jsem  sama sobě. Přišla mi odpověď, v druhém e-mailu jsem ho požádala o setkání a on mi mezitím poslal dotazník s různými praktikami. Přiznávám, trošku jsem se v něm ztrácela. Ale pak jsem si prostě nějak vytvořila svůj systém vyplňování a najednou to
šlo...
            Když přišel den setkání, byla jsem nervózní. Vybrala jsem si pro jistotu veřejné místo. Asi půl
 hodiny před setkáním mi přišla sms – „vyholit se“ a Pán si to prý údajně zkontroluje. V  tu chvíli jsem váhala, zda to udělat či nikoliv. Nakonec jsem rychle navštívila koupelnu, oblékla se a honem na smluvené místo. Nečekala jsem dlouho než přijel. Šli jsme do nedaleké hospůdky, sedli jsme si venku a začali jsme si povídat ,prohlédl si můj dotazník a doplnili nějaké údaje spolu, něco i upravili.

            A můj názor na Pána? Moc se mi líbil, nic mi  nevnucoval - svůj názor ani své náměty, prostě vůbec nic. Na kontrolu mého úkolu vlastně vůbec nedošlo. Čas rychle ubíhal a já musela domů. Tak hádejte splnila jsem svůj první úkol. Kdo má zájem - může mi odepsat na můj e-mail milacek-karin@centrum.cz - budu se moc těšit -Vaše KARIN

 

Hotelový pokoj

            Na našem prvním setkání jsme se s Pánem dohodli, že by nebylo na škodu sejít se ještě před plánovaným odjezdem do mučírny a provést takový test nebo svým „způsobem“ generálku. Aby toho na mě potom náhodou nebylo moc nebo, aby tam nebylo něco, co nechci nebo co bych nezvládla.

            Termín byl daný, čas také. Blížil se den a hodina odjezdu, pocity jsem měla různé od strachu až po vzrušení z neznámého a ze všeho, co bude nové. Jaké to asi bude, jaký bude Pán, všechno se mi honilo hlavou. Ráno jsem se upravila dle přání Pána, dala jsem si záležet, aby to bylo dokonalé nechtěla jsem Pána na poprvé hned zklamat, to by mě opravdu  jen mrzelo. Pak už jen rychlý pohled na hodiny a je nejvyšší čas jít na smluvené místo. Jeli jsme do nedalekého městečka na hotel. Cesta trvala asi 15 minut. Sledovala jsem ubíhající silnici, stromy a z nervozity jsem je i počítala.

            Pán se během cesty se mnou snažil mluvit a ptát se mě na různé věci, praktiky na všechno, co mám rada, co bych chtěla zkusit – sice jsem svým způsobem odpovídala, ale moje nervozita musela být strašně moc znát. Dojeli jsme na místo, Pán mi přikázal zůstat v autě, že půjde zařídit hotel. Jen jsem kývla hlavou. Zeptal se mě, jestli jsem si to nerozmyslela. Rychle odpovídám, že ne …

            Po nějaké době se vrátil, otvírá mi dveře a „jdeme, šup!“, slyším jeho hlas…….vystupuji z auta. Pán otvírá kufr auta a bere asi 40 kg tašku - je ohromná ,veliká ….Musím přiznat, že když jsem se na ni poprvé podívala, měla jsem docela strach, z toho, co v ní  asi má a co by se mi mohlo stát… Neznámý člověk, neznámé prostředí, pomoc asi nikde, byly to zvláštní pocity, které  se ve mně různě prolínaly.

            Ale po chvíli poslušně jdu za svým Pánem do hotelu. Odemyká a vcházíme do pokoje - má dvě místnosti, ložnici s velkou postelí, židlí, křeslo, stůl, a koupelna se sprchovým koutem  a wc. Chvíli jen tak stojím a čekám co přijde…Pán začne vybalovat tašku a prohodí směrem ke mně „koupelna je za tebou, tak jdi!“  …..a hází po mě ručník z postele. Chytám ho a odcházím tím směrem. Stojím chvíli v koupelně najednou se otvírají dveře a Pán mi podává hromádku oblečení – spíš spodního prádla – samozřejmě z latexu – „tak dělej, umýt a rychle obléknout“. Pak odchází…. Svlékám se umývám, utírám  a snažím se rychle obléknout. Beru do ruky první kus oblečení  je to latexové body. Pokouším se ho navléknout - jen mi to nějak nejde. Po chvíli marné námahy to vzdávám a zabalená v ručníku a s oblečením v ruce vcházím do pokoje.,

            První pohled na zem  je zde vybaleno strašně moc věcí, některé neumím ani pojmenovat. Jinak jsou zde nějaké masky, kukly různých barev, s různými otvory, které jsou různě velké a na různých místech. Na posteli je prostěradlo ,ale latexové…podívám se na Pána a on se mě najednou zeptá „Rozmyslela sis to? Ne Pane, jen se do  toho  nedokážu sama obléknout. Moc mě to mrzí.“ Pán ke mě přistupuje a já čekám, co se stane dál, držím ten ručník stále před svým tělem, Pán ho uchopí a sundává z mého těla, bere body a začne mě oblékat. Je to zvláštní pocit. Zavírám oči a jen čekám, že se bude zlobit, nadávat, snad i křičet. Ale on nic jen mě tiše obléká a pak po nějaké době, co tam   stojím oblečená mi přikáže přijít k posteli a položit se na ni. Rychle plním jeho příkaz, pokládám se na postel .Vidím jak bere dlouhý bílý provaz a začíná mi svazovat ruce za hlavou a pak i nohy. Uvázal mě dost pevně, nemůžu se ani maličko pohnout, začínám  mít strach ……… začnu trošku panikařit.     Promluvil na mě, uklidňuje mě svým  hlasem a začne mě hladit po těle. Snad je to jeho hlas nebo jeho hlazeni ,možná oboje – co mě pomalu uklidňuje.

            Po chvíli mi nasazuje jednu z těch masek, co jsem viděla na zemi   má pouze jeden velký otvor pro ústa, vzápětí mi nasazuje druhou a pak další. Bylo  jich tolik, že už jsem je pak ani nepočítala. Ani nedokážu popsat ty různé  pocity, co se ve mně  mísily - pocity strachu, vzrušení a nevím čeho všeho dalšího. Po nějaké době můj strach ustoupil do pozadí a byl pouze ten jeden pocit silného vzrušeni …..

            Nechci a nebudu popisovat do detailu své praktiky  s Pánem, protože stejně, kdo tím neprošel, ten to nemůže úplně přesně pochopit …. a hlavně - chci si částečně zachovat svá tajemství pro další psaní. Věřím,  že má dobrodružství budou ještě nějakou dobu trvat a snad přijde i ta slíbená mučírna….            

            Poděkování mému Pánovi za tuto úžasnou zkušenost. Snad to bylo pro oba dva moc příjemné   ……že Pane?   Doufám, že dlouho Vaše – KARIN

 

Mučírna

        …. nastal den s velkým D, den odjezdů do té avizované mučírny. Časně ráno vstávám (ve 4:40), pak cesta na autobus, potom kousek vlakem a pak už s Pánem jedeme do mučírny. Mám dojem, že se celá cesta se hrozně vleče – hlavními pocity jsou strach, něco nového, neznámo, vzrušení...
            V autě se mě Pán ptá, zda jsem si to nerozmyslela. Jen zakroutím hlavou, že opravdu ne. Odpovídá mi, že je rád, že tam spolu jedeme. Že se nemusím bát, protože to bude ještě lepší než první lekce, bude na vše víc času, vše bude probíhat v klidu, v pohodě. Oba si to oba krásně užijeme a on neudělá nic, co bych nechtěla, nic na čem jsme se předem nedomluvili nebo co by mi jakkoliv ublížilo. Že mě bude chránit před vším a před každým, kdo by mi chtěl nějak ublížit. Jsem jeho subinka a on za mě má zodpovědnost … „Nenechám nikoho, aby ti něco udělal – ublížím, pomučím a potrestám si tě sám“ – tak nějak to říkal. Jeho slova mě trošku zmátla a zase jsem měla o čem v autě přemýšlet.  Snad to i Pán chtěl, zaměstnat mé myšlenky, abych měla malého broučka v hlavě, co má asi vymyšleno na dnešní lekci ....

            Cestu jsme měli za sebou tak za necelé 2 hodiny uběhla. A já po celou tu dobu přemýšlela, proč řekl to, co řekl a proč zrovna tak, jak to řekl ....docela jsem byla zabraná do svých úvah, když slyším: „Jsme tady, vystupovat!“. Podívám se na Pána a nevěřím - zdá se mi to jako chvilka, co jsem vystoupila z „bezpečí“ vlaku a teď tak trochu „po hlavě jdu do možná i trvalejšího neznáma“? Ale budou to určitě nové zkušenosti, nová přátelství k dalším prima latexovým kamarádům a přátelům….

            Vystupuji z auta, Pán zvoní, přichází majitel mučírny. Představuje se a podává mi ruku. Jeho dominance mě ihned oslovila a zaujala. Snad jsem se jí i bála ....Pán bere své věci a křikne na mě abych si vzala své, poslušně se pro ně vracím k autu a jdeme do prvních dveří. Je zde malá předsíňka, kde pokládáme tašku, kufr a jdeme do malé hospůdky, kde si dáváme malé občerstvení před lekcí. Přitom Pán hovoří s majitelem. Já jsem nervózní, že nedokážu na nic jiného myslet než na tu mučírnu.

          Bude to poprvé, co ji uvidím. Pár jsem jich viděla v zámcích, ale ne novodobou a vyzkoušet ji? To mě nikdy ani nenapadlo - no uvidíme .... Po chvíli se Pán zvedá a odcházíme tam … Mým jediným pocitem je teď strach - to přiznávám. Pán to asi poznal a vzal mě za ruku. ....otvírá pomalu dveře mučírny, mám úplně studené ruce, jak se bojím, všude po stěnách je spousta věcí, některé ani neumím pojmenovat, nevím, na co jsou na co se používají. Je tu veliký kříž, postele s pouty, gynekologické křeslo, různé plácačky, bičíky, rákosky. Jen fascinovaně koukám a mám docela takový divný stísněný pocit -sama bez pomoci. Připadám si jako bych stála v mrazu a sněhu nahá a čekala kdy přijde můj konec. Ale přes toto všechno zjišťuji, že jsem vzrušená. Pak se ozve hlas Pána „...svlékat! Dělej - pojď si pro oblečení!“. Ani jsem si nevšimla, že je zde ještě jeden pokoj sousedící s mučírnou. Začnu si svlékat svoje běžné civilní oblečení a opět beru do rukou svůj oblíbený a známý latexový korzet, ponožky a potom přicházejí na řadu už ne moc oblíbené masky. Ale už je mi najednou dobře a krásně. Teď už vím, že přijdou jen nádherné pocity ,vzrušení a slast ,poceni v latexu, samozřejmě i úkoly a tresty za nesplněné příkazy …. Ale o tom zase jindy  ….KARIN

ZPĚT

© LteX 2006        Poslední aktualizace: 25.06.2009