Gumová terapie

"Gumová terapie aneb zážitek, na který se nezapomíná!"
  (povídka inspirovaná skutečnou lekcí ve studiu Lady Aradie)

  Seděl jsem v křesle a se vzrušením čekal na verdikt Lady Aradie a její komtesy. Obě byly oblečené v latexových kombinézách - vypadaly úžasně. V duchu jsem si představoval, jaké to bude až si mě "vezmou do parády" - Aradia jako lékařka a komtesa coby její asistentka.

  Najednou Lady Aradia vstala a energicky řekla: "Jako tvoje lékařka, na základě tvých informací jsem se rozhodla, že jedinou možností nápravy věcí je intenzívní gumová terapie spojená s regulací orgasmů a kontrolovaným dýcháním. Moje asistentka tě zatím připraví."

  Vše se odehrálo tak rychle, že jsem ani nestačil nic namítnout nebo jakkoli zareagovat. Jen jsem plnil příkazy. Sestra mi pomohla obléci transparentní latexovou kombinézu, kuklu, rukavice a přivedla mě před Paní doktorku...

  "Sestři, nasaďte pacientovi svěrací kazajku, kdyby nám chtěl případně bránit v gumoléčbě a položte ho na vyšetřovací lehátko".

  A vzápětí už jsem byl od pasu nahoru obepnutý transparentní latexovou svěrací kazajkou. Sestra mě zavedla k lehátku, na které mně pomohla ulehnout. Hned mě začala připoutávat gumovými popruhy k lehátku, takže za chvíli jsem byl absolutně znehybněn a "vydán na pospas" Paní doktorce a její asistentce.

  "Takže na začátek provedeme několik dechových cvičení spojených s drážděním penisu." a s těmito slovy mi Madam nasadila celohlavovou plynovou masku s dlouhou dýchací hadicí, na konec které připojila latexový dýchací vak. Už přes hadici se dýchalo obtížně a s vakem to bylo náročné dvojnásob. Musel jsem dýchat pomalu s dlouhými nádechy. Každou chvilku mi Paní doktorka ambuvak redukčním ventilem uzavřela, guma se mi začala lepit na obličej a já se začal dusit. Obě dvě se dle mého názoru docela bavily mým snažením vdechnout alespoň trochu kyslíku. Po otevření ventilu jsem pochopitelně dýchal rychle a jen pomalu jsem se vracel k původnímu rytmu dýchání. Mezitím mě sestra průběžně dráždila přirození. Byl jsem vzrušený na maximum a najednou mi Madam sundala masku a nasadila latexovou kuklu pouze se dvěmi malými otvory pro nos. Mezitím mi pořád masírovala penis a jsem absolvoval nácvik otrockých orgasmů - "orgasmů bez vyvrcholení" - bylo jich asi 50!

  "Teď provedeme odběr spermatu a ten pak vzápětí perorálně podáme pacientovi".

  Na obličej jsem dostal anestetickou gumovou masku s uzavřeným vzduchovým ventilem a Madam se začala věnovat mému ocasu. Cítil jsem, že po otrockých orgasmech a bez přístupu vzduchu budu stříkat do vteřiny. Nemýlil jsem se a během následujících okamžiků jsem prožil mocné vyvrcholení. Sestra mi hned, ještě když jsem byl ve slastném opojení sundala masku a Madam mi do úst nalila moje vystříkané sperma. Tak to mi teda příliš po chuti nebylo - bylo to, jako bych si sám "vykouřil ocas" až do konce. Bylo to hodně ponižující, ale též hodně vzrušující!

  No aspoň jsem se teď mohl pořádně nadechnout... ovšem ten pocit nebyl nadlouho. Paní doktorka vylezla na lehátko, klekla si nad moji hlavu, roztáhla své stydké pysky a posadila se kundičkou na obličej. V ten moment jsem měl nos i ústa v její pičce. Takže jsem vnímal jen vůni jejího pohlaví a do úst mi tekly její milostné šťávy....a opět jsem byl bez vzduchu. Sestra mi přitom začala honit ocas a opět probíhal trénink v otrockých orgasmech.

  "Sestři, za dobrou práci s pacientem při odběru spermatu si zasloužíte malou odměnu, a proto si teď vezměte kalhotky s připojenou kuklou a kuklu nasaďte pacientovi - udělá Vám to jazykem".

  A tak jsem před sebou měl znovu její kundičku. Chutnala moc pěkně a ta vůně... Nasedávala mi na obličej, házela sebou ze strany na stranu a já jsem nikam nemohl uhnout a musel její pohyby následovat, protože jsem byl kuklou pevně připoután k jejímu klínu.

  Paní doktorka mě potom nechala vydechnout, ale ne úplně. V té kazajce mě nechala a se sestrou ně nasoukaly do gumové bondážní mumie s kuklou a opět mě přikurtovaly k lůžku. Takhle jsem chvíli odpočíval - nevím, jak dlouho. Nějak jsem ztratil pojem o čase.

  "Sestro! Budeme pokračovat - nasaďte mu plynovou masku a hadici napojte na jeho penis. Ať si ho zkusí sám postavit...".

  Vdechoval jsem aroma svého ptáka a tomu netrvalo dlouho, aby se postavil. Však bylo na čase - už mi zase docházel kyslík, takže jsem potřeboval hadici uvolnit.

  "Vidíš, jak jsi šikovnej", pochválila mě lékařka, "a teď dle mnou připraveného programu provedeme další intenzívní dráždění s regulovanými orgasmy".

  Při představě dalších otrockých orgasmů mě zamrazilo. Že tento druh mučení až tak hrozný jsem poznal za chvíli. Sestra mezitím přitáhla popruhy ještě silněji a tím byl můj pohyb omezen na minimum. Spíš jsem byl neschopen pohybu. Na penis mi nasadila jakýsi návlek a jen jsem cítil, jak se na žaludu mého penisu rozvibroval. Orgasmus přišel během pár minut, ale vibrace neustávaly. Madam je naopak ještě zesilovala. Měl jsem penis přecitlivělý, takže původní velepříjemné dráždění přešlo v nesnesitelné trýznění. Snažil jsem se dostat pryč, z dosahu dráždění, bohužel marně. Guma plnila svoji znehybňovací funkci dokonale.

  "No tak, nemrskej sebou tolik - je to v rámci tvého uzdravení, musíš to vydržet!", pronesla chladně má lékařka a dál pokračovala v mém trápení... Paní, přestaňte - křičel jsem v duchu - přes roubík a masku k tomu se stejně protestovat nedalo. Nicméně po chvilce jsem zjistil, že už jsem zase vzrušený a následně jsem opět vyvrcholil. Byla to sice doba, ale Paní doktorka dosáhla svého - byla spokojená. Já jsem navíc znovu dostal příležitost "ochutnat" své semeno.

  Byl jsem už docela znavený, ale Madam se držela mého přání ze vstupního rozhovoru, že přerušit terapii může jen ona, takže jsme, resp. ony na mě "pokračovaly". Navíc jsem začínal pociťovat nutkání močit. Myslel jsem, že se trošku protáhnu... jenže Paní doktorka přišla s úplně jiným nápadem. Jako by s mojí "potřebou" počítala a aniž by o něčem dlouze přemýšlela, bez váhání řekla: "K úspěšnému absolvování této léčby je potřeba klid na lůžku a s minimem pohybu. Takže nyní upravíme lehátko na gynekologické křeslo, vycévkujeme tě, abys nemusel na záchod a jako součást léčby provedeme urinoterapii - piss do úst".

  Než jsem stačil něco říct, měl jsem na hlavě speciální masku s nafukovacím roubíkem. Je vyrobena ze silné gumy, takže tlumí jakékoli hlasové projevy. Následně jsem byl opět pevně připoután, tentokrát ke gynekologickému křeslu. Pak sestra vysvobodila můj penis z kombinézy a Paní doktorka se ujala cévkování. Cítil jsem, jak mi nanáší na ústí močové trubice lubrikační gel a začala zasouvat do ní cévku. Než jsem si na ten pocit zvykl, tak mně cévka zasouvaná dál a dál způsobovala jisté pálení a bolest. Jakmile byla v močovém měchýři a svým způsobem "se usadila" , zvykl jsem si na ni.

  "Sestři, podívejte, jak nám pacient pěkně čůrá. Trochu ho tou jeho močí osprchujeme". A nasměrovala cévku na moje břicho a hrudník. Teď mi došlo, že jsem se vlastně sám pomočil. Moč po chvíli přestala z cévky proudit - byl jsem prázdný. Ale tím to neskončilo.

  "A teď, když ses tak pěkně vyčůral, potřebuješ doplnit tekutiny", oznámila mně Madam a sundala mi masku ze silné gumy. Bylo mi jasné, co mě čeká - přírodní sekt přímo od pramene. Vůbec se mi do toho nechtělo, snažil jsem se hlavou uhnout, i když nebylo kam, ale sestřička mi rukama pevně sevřela hlavu a bylo po uhýbání. Netrvalo dlouho a do úst mi začala proudit teplá moč mojí lékařky. Nechtěl-li jsem se udusit nebo spíš utopit musel jsem polykat - bylo toho požehnaně. Takže tekutiny jsem opravdu doplnil v dostatečném množství. Vzápětí mi Madam stroze oznámila že mi udělá masáž prostaty. Anální praktiky moc v lásce nemám, ale bránit jsem se nemohl. Slyšel jsem jen, jak "mlaskly" natahované chirurgické rukavice a pak mi začala přes důkladně gelem promazaný anál masírovat prostatu. K mému překvapení to začalo být celkem příjemné. Až pak na skutečnost, že mi během masáže sestra vytáhla cévku z penisu a já opět cítil ono pálení v močové trubici.

  Jenže jsem neměl čas o tom nějak dlouze přemýšlet, protože mi Madam oznámila, že nyní mě čeká vakuová část gumové terapie v kombinaci se synchronizovaným dýcháním. Byl jsem odpoután z křesla a v tom co jsem měl na sobě... i v sobě..., jsem byl vložen do vakuového lůžka. Za chvíli už jsem vnímal jen zatažení zipu na lůžku a to, jak se na mě přisává gumová vrstva lůžka a pevně mě celého obepíná. Potom už jsem se hýbat nemohl. Lékařka se sestrou mě začaly nějakým vibračním strojkem jezdit po celém těle. Dráždily mě, lechtaly a zároveň přitom střídavě ucpávaly a uvolňovaly dýchací trubici, která mě jediná spojovala s okolním světem. Prováděly se mnou výše uvedené synchronizované dýchání - Paní doktorka uzavřela přívod vzduchu a pomalu počítala do deseti. Otevřela ho a opět následovalo počítání do deseti. Takhle se to opakovalo třikrát. Pak bylo odpočítávání navýšeno na 15. Bylo to velmi vzrušující, když jsem vlastně "dýchal prostřednictvím někoho jiného" - naprosto bezmocný a odkázaný svou "terapeutku". Přes obepnutou vrstvou latexu na mě jakýkoli dotek působil stokrát intenzivněji. Opět jsem vyvrcholil. Jak dlouho jsem byl ve vakuovém lůžku nevím.

  "V rámci gumové terapie ti taky musíme "vyčistit a odlehčit smysly" a budeme tedy aplikovat smyslovou deprivaci a tím omezíme tvé smyslové vnímání."

  Do uší jsem dostal ucpávky a ty samé i do nosu - "Neboj, dýchat budeš pusou", ujistila mě Madam, abych třeba nezačal panikařit. Na hlavu mi natáhly kuklu bez otvorů pro oči. Poté mě se sestrou nasoukaly do gumové mumie, která měla pouze otvor pro dýchací hadici, kterou jsem měl zavedenou do anestetické masky připevněné na obličeji. Slyšel jsem, jak zatahují zadní zip u mumie a ocitnul se v černé gumové tmě. Položili mě na zem a postupně mě ovinuly smršťovací fólií, že jsem vypadal, jako mumie vystřižená ze starého Egypta. Opět jsem byl zbaven možnosti pohybu. Pak mě kolem těla omotaly nějaké řemeny a chvilku nato jsem cítil, že jsem zvedán ze země a už jsem se jen pohupoval zavěšený ve vzduchu. Teď už jsem přesně věděl, co je to ta smyslová deprivace - necítil jsem, neslyšel, neviděl a neměl jsem pojem o poloze svého těla. Ze začátku jsem měl nepříjemný pocit - neměl jsem nad sebou kontrolu, jakási nejistota, co se se mnou děje nebo neděje - absolutní dezorientace. Navíc, když mě rozhoupaly... Po chvíli už ten pocit nebyl takový snad jsem si na to zvykl, uklidnil jsem se nebo jsem se snažil to nevnímat. Byl to skutečně zvláštní pocit a asi by netrvalo příliš dlouho, abych usnul. Zjistil jsem, že mě to docela ukolébalo...

  Z těchto úvah a myšlenek mě však vytrhl energický hlas Paní doktorky: "Dále zahájíme termoléčbu".

  Poté, co mě moje "léčitelky" osvobodili z mumifikačních pomůcek, mi Madam sdělila: "Oblékneš si tuhle protichemickou kombinézu a vezmeš si plynovou masku". Uvidíš, tato tepelná kůra ti prospěje v mnoha ohledech".

  Už když jsem si kombinézu-atombordel oblékal, bylo mi dost teplo a pod transparentní gumovou kombinézou jsem byl od začátku lekce celkem slušně zpocený. Teď bude pocení ještě silnější - "snad to přežiju", pomyslel jsem si. Natáhl jsem si masku a sestra mě připoutala ke kříži. Jak jsem nějak matně viděl přes zamlžené zorníky masky, Paní doktorka si mě se zájmem prohlížela a prohodila: "Vypadá to, že jsi perfektně připraven na chemický útok..."

  Nato jsem slyšel lékařčin příkaz: "Sestro, položte ho sem na lavici a přineste teplé deky a fén! Trošku ho zahřejeme, aby se netřásl zimou.", dodala se smíchem.

  Postupně mě ještě zabalily do dek, které upevnily popruhy a fénem ohřívaly až jsem se dostal do stádia, kdy to vedro v gumě bylo téměř nesnesitelné. Pot ze mě lil a měl jsem dojem, že snad i ta kombinéza musí být promočená. Potom fénování přestalo.

  "Necháme tě v tom trochu odpočinout. Termoléčba chce svůj čas. Tak si tady teď poležíš a my tě za chvilku přijdeme zkontrolovat.". informovala mě Madam.

  Tato slova mě dostala. Už nyní jsem byl téměř "uvařený" a ony mě v tom ještě nechají. Zabalený v několika vrstvách jsem počítal vteřiny i minuty, které mi teď připadaly nekonečné. Doslova jsem funěl do dýchací hadice plynové masky. Dýchání mi ještě ztěžoval ambuvak připojený na konci hadice. Pak obě přišly - bylo to opravdové vysvobození. Sundaly ze mě deky, ale na lavici jsem připoutaný zůstal.

  Madam se mě zeptala, jestli nechci napít - bez váhání jsem souhlasil. Vypotil jsem toho značné množství a tak jsem potřeboval doplnit tekutiny. Tentokrát to naštěstí byla obyčejná voda. Byl jsem vyprahlý, jak poušť.

  Čekal jsem, co se bude dít nyní. Během několika okamžiků jsem se to dozvěděl.

  "Na závěr dnešní terapie máme pro tebe takový bonbónek, specialitu. Abys věděl, jak se cítí žena, když ji někdo znásilní. My ti to nyní předvedeme na tobě. Můžeme si s tebou dělat, co budeme chtít. Buď bez obav, určitě si to užiješ, aspoň jako my dvě...".

  Chtěl jsem protestovat, že dnes už mám opravdu dost, ale byl jsem umlčen roubíkem. Bránit jsem se kvůli svému znehybnění taky nemohl a tak jsem následující chvíle prožil, jako oběť znásilnění. Na jednu stranu už jsem byl poměrně unaven, ale na druhou jsem byl pořád vzrušený sexem v gumě. Obě se na mě vyřádily, užívaly si a já byl v tu chvíli jejich gumovou sexuální hračkou, kterou přidušovaly mě, honili mě ho, rajtovaly a... Ale i já jsem byl nakonec odměněn čtvrtým silným orgasmem a tečkou za dnešní náročnou gumovou terapií byl poslední "doušek mého semene".... a tím okamžikem jsem byl vyždímaný "jako citrón".

  Po vydatné sprše jsme si ještě spolu dali kávu a popovídali si o právě proběhlé lekci. Byl jsem sice "vyřízený", ale maximálně spokojený a odreagovaný. O chvíli později jsem s se svým "lékařským personálem" rozloučil a už teď se těším na další "gumovou terapii". Vím, že ji budu potřebovat...


  

ZPĚT

© LteX 2006        Poslední aktualizace: 12.12.2006